INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z významných hráčů postrockové extraligy potřetí představil svoje hudební vize v Praze. CASPIAN, kteří s železnou pravidelností dodržují dvouleté intervaly, v nichž navštěvují Evropu, se letos zavázali, že interval zkrátí na rok. Tentokráte si coby support přivezli podivína Erica Quacha s jeho ambient, postrock, drone, shoegaze projektem THISQUIETARMY.
Když zhruba ve čtvrt na devět sestupuji do sklepení strahovské koleje číslo sedm, Eric již s kytarou klečí na pódijku a vrství na sebe smyčky do looperu. Za ním vlaje plátno s černobílou projekcí, které dávají barevný nádech zadní světla klubu. Musím uznat, že jeho repetitivní hypnotické motivy měly několik chvilek, které jsem považoval za zajímavé, ale na tom, aby to plně udrželo moji pozornost po celou dobu, to stále bylo málo.
Jakmile skončí, následuje snad jen desetiminutová odmlka, a bez větších průtahů nastupují CASPIAN. Zvuk je masivní a čitelný, jako vždy v solidně zaplněné Sedmičce dokonale obaluje každého. Prim hraje čahoun Philip Jamieson, který se musí často krčit, protože mu nízký strop klubu sem tam ohobluje vršek hlavy. Začíná se materiálem z nového alba. Konkrétně titulním otvírákem „Waking Season“ a opusem „Porcellous“, poté se přenášíme v čase na začátek kariéry náladotvůrců z Massachusetts, přichází „Some Are White Light". Líbí se mi, jak dynamicky kapela působí. Vše do sebe parádně zapadá. Živelné části opravdu drtí a při těch vzdušných mám neodvratitelnou touhu začít levitovat. Z alba „Tertia“ rozeznávám dva kousky: prvním je úderná a asi nejdivočejší hraná skladba „Malacoda“ a druhým „Concrescence“ .
Mezi skladbami Philip děkuje za ohlasy a slibuje, že se vynasnaží do Evropy vráti dříve než za dva roky. Po závěrečné „Fire Made Flesh" si lidé ještě vytleskávají dva přídavky, přičemž tím druhým je epická desetiminutovka se skladbou „Sycamore“, při které si CASPIAN rozebírají bicí soupravu a zakončují celý koncert jako ryze rytmický kvintet. Zvuk parádní, playlist také a atmosféra vynikající. Končí se téměř přesně v deset. Na počátku jsem měl pocit, že pokud CASPIAN budou hrát déle než hodinu, budou mít tendenci mě nudit. Opak byl pravdou. Hodina utekla jako voda a já byl stále nenasycený. Pevně doufám, že Philip dostojí závazku a místo roku 2014 se uvidíme již ten příští.
Foto pouze ilustrativní.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.